|
Úvaha
na neděli Křtu Pána Ježíše
vánoce skončily.
Betlémy a sošky Jezulátka se vrátily do krabic, obchodníci mají už jiný
program, slevy, akce, megaakce…
Bohužel,
u mnohých lidí končí i zájem o Ježíše.
Bezmocný Ježíšek v jeslích je totiž dojímá a uklidňuje
svou něhou,
dospělý Ježíš však znepokojuje svými slovy i činy:
Ukazuje
jiné hodnoty, než které vládnou světem.
Docela
jinak si představuje cestu životem,
než jak ji velebí sdělovací prostředky.
Cenu
člověka naprosto nevidí v obnosu,
který vynaložíme na
voňavky a kostýmy.
Smysl
žití nehledá v tom, co nejvíce vlastnit a mít (ó,
jak je to lákavé!),
nýbrž v lásce, s níž se rozdáváme potřebným a
zarmouceným,
jako bychom se obětovali pro Ježíše.
To
je ovšem mimořádně náročné, ale on nabízí více, než požaduje,
a
nikdy netvrdil, že jeho učení je snadné.
Nikdy
netvrdil, že prostě stačí uzavřít se do své komůrky v blaženém
rozjímání
a
zapomenout, že je nutno zapřít se, vzít svůj kříž a jít za ním.
Kam?
Na Kalvárii nebo ještě dál a výš?
Nyní
sledujeme Ježíše, jak přichází z Galileje k Jordánu. Jde za svým
příbuzným Janem, synem Zachariáše a Alžběty, sestřenice Panny Marie,
který tam začal kázat a křtít.
Pojďme za ním a
poslouchejme.
Jan
totiž právě mluví k lidem:
Jste hrdi na to, že jste členy vyvoleného národa. Rádi vzpomínáte
na praotce Abrahama a další slavné předky… Jenomže to vám nepomůže, až
nastane Boží soud. Pak nerozhodne to, jaký je váš rod, nýbrž jaký byl váš
život, jaké ovoce přinášel. Nezbývá už mnoho času, je tedy třeba
urychleně provést změnu smýšlení i jednání.
A
už se ozývá volání: Co tedy máme dělat?
To
bude zajímavé, k čemu je Jan vyzve. Možná, že k dlouhé pouti
nebo přísnému postu. Nebo aby přispěli na stavbu kostela, školy či sirotčince.
Janova
odpověď zní:
Kdo
má dvoje šaty, rozděl se s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu,
ať jedná stejně.
Vznešená
rada, výborné doporučení. Není ale trochu přízemní? Čekali bychom přece
jen něco okázalejšího.
Dívám
se na Ježíše, co k tomu řekne.
Jenže
on je hluboce zamyšlen. V duchu se totiž vidí, jak se bude za několik měsíců
chystat s apoštoly na dlouhou cestu, když ho najednou zdrží bohatý muž: Mistře, chci dojít do věčného života. Co mám dělat? A uslyší
od Ježíše podobnou radu, jakou nyní Křtitel dává zástupům, totiž:
Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš
mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne. Boháč odešel smutný
– nemohl se smířit s myšlenkou,
že by musel pro svou spásu obětovat
nejen mnoho, nýbrž všechno.
A
co já a co vy, přátelé? Co k tomu řekneme?
My
přece máme sociální zabezpečení, které je určeno těm, kdo jsou v tísni.
Přispíváme na ně ze svých příjmů. Nemusíme už tedy dbát Janovy rady,
vyhledávat a obdarovávat je přímo.
To
je pravda a jistě je to dobré. Opravdu si však někdo myslí, že láska se dá
beze zbytku nahradit úředním předpisem?
|
