|
Úvaha nad evangeliem 3. neděle postní
Připomeňme
si, prosím, dnešní evangelium:
Majitel sadu se prochází zahradou a zastaví se nad fíkovníkem: Pamatuji se,
že už tři roky takhle chátrá a nikam to nevede. Odstraň jej, zbytečně tu
zabírá místo. Zahradníkovi je však stromku líto: Pane, počkej ještě,
pokusím se jej zachránit. Kdyby to nepomohlo, potom jej vysekneme.
Musíme uznat, že Ježíš je mistr slova a jeho podobenství jsou jedinečná.
I to dnešní:
Vždyť mluví o zodpovědnosti člověka za život a o Boží spravedlnosti.
Vzpomeňme na statkářova slova: Nenese ovoce, odstraň jej!
Jak by nám to nepřipomnělo podobenství o plevelu mezi pšenicí. Ježíš tam vkládá
do hospodářových úst slova: Seberte plevel a spalte, ale pšenici shromážděte
do mé stodoly! (Mt
13, 24nn)
A v řeči o posledním soudu (Mt 25,31nn)
velebí Pán ty, kdo ho sice nikdy neviděli, ale pomohli mu ve svých bližních, že
půjdou na rozdíl od ostatních do věčného života.
Podobenství však mluví také o Božím milosrdenství:
Zahradník odpovídá pánovi: Pane, počkej ještě! Pokusím se fíkovník
zachránit…
Jako bychom slyšeli Ježíše s kříže: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co
činí. (Lk 23,
34a)
Slova o Boží spravedlnosti nás naplňují jistotou, že každý člověk
dojde nakonec plného ocenění, které nevysloví nevědomý a zaujatý člověk, nýbrž
vševědoucí a neomylný Bůh. Skličuje nás ovšem vědomí vlastních selhání a hříchů
před jeho tváří.
Slova o Božím milosrdenství nás těší vědomím, že mezi soudcem a
hříšníkem stojí kříž a na něm září kopím probodnuté Ježíšovo srdce. Probodnuté
proto, abychom v něm našli úkryt a útočiště.
Podobenství o neplodném fíkovníku nám ovšem připomíná vážnou skutečnost.
Hledá-li Pán ovoce na stromě, myslíme, že u nás hledat nebude? Neměli bychom
nyní dát hlavu do dlaní a vážně se zamyslet:
Jaké ovoce rodí náš život a jaké ovoce od nás potřebují bližní a tím
i Hospodář?
Těch druhů ovoce je jistě mnoho, aby měl svět dost vitaminů a život na něm se
zdárně a v pokoji rozvíjel před očima Stvořitele.
Dovolím si nabídnout dva druhy.
Ten první jsou malé, šedivé, nenápadné kuličky. Když ale jednu pozřete, stane se
div. Je to totiž ovoce, které povzbuzuje, aby náš život byl pravdivý.
Najednou se vám zhnusí pomlouvání bližních i honosné řeči, kde jste všude byli a
čím se proslavili.
Najednou uznáte, že manželka měla pravdu, když vám cosi vyčítala.
Najednou si uvědomíte, že hokeji věnujete více času než dětem.
Najednou zjistíte, že váš soused, ten náfuka, je docela dobrej chlap.
Najednou vás napadne, že piha na tváři, proti níž se nabízí tolik krémů, není
vůbec tak nebezpečná jako piha na duši.
Najednou poznáte,
že váš život je jedinečný dar, že stojí za to se s ním poprat a s pomoci Boží
nad ním zvítězit.
Roste toto ovoce na
stromku vašeho života? Můžete je nabídnout bližním?
To druhé ovoce jsou velké, zářivé plody, které lákají k ochutnání. Je to
ovoce, které v lidském srdci budí radost.
Aby bylo jasno: radost není řev nad půllitrem: Sláva, vyhráli jsme!
Radost není jásot, že ten, koho nemáte rádi, utrpěl škodu.
Radost není pýcha nad tím, že máte víc než soused.
Co všechno ještě není radost……….
Radost je v jistotě, že víte, která cesta nás opravdu v životě dovede ku štěstí.
Radost je v poznání, že na té cestě chrání vaši duši před úrazem zábradlí Božích
přikázání. Že nás sílí Boží chléb. Že na vás čeká ve věčném domově Otec.
Radost je v naději, že aspoň někomu budete moci na životní cestě říci oživující
slovo a podat občerstvující pohár.
Co ještě je radost? Jistota, že nikdy nejste sami.
Vzácné ovoce, dávající radost! Máte je připraveno pro své blízké?
Je tu ovšem jisté omezení. Toto ovoce by marně hledal a jedl ten, kdo zapomněl
na veliké přikázání: Miluj! Miluj Boha i bližní!
Pane, pomoz nám, abychom ve své duši vypěstovali dobré ovoce:
Tobě k oslavě, bližním ku prospěchu.
|
