|
21. neděle v mezidobí B
“Dovolte dětem,
aby ke mně přišly!“
Vyučování náboženstvív novém školním roce.
Ať se
to komu líbí nebo nelíbí, prázdniny jsou u konce a nový školní rok
přede dveřmi. Nám v duchovní správě začíná starost, zajistit na
školách v našem obvodu vyučování náboženství.
Je to vyučování důležité?
Je to téměř jediná možnost, jak
seznámit s křesťanstvím děti, které byly pokřtěny a při jejichž
křtu rodiče před Bohem slibovali, že se postarají o jejich náboženskou
výchovu.
Žijeme v 21. století, ve století techniky, vědy a pokroku. Není náboženství přežitkem?
Nevíra v Boha nepramení ze vzdělání.
Jsou vědci hluboce věřící, jsou vědci ateisti. Stejně tak i lidé se
základním vzděláním. Věda nemá žádný důkaz, že bůh není. Věřící nemohou
žádným pokusem stvrdit, že Bůh je. Otázka věřit či nevěřit není otázkou
vědy, nýbrž víry:
Věřím, že Bůh existuje.
Věřím, že bůh není.
K tomu, že Bůh je, je jistě třeba víry.
K tomu, že vesmír, příroda, život vznikly samy z ničeho a samy od sebe se vyvíjejí, je třeba víry mnohem větší.
Kámen úrazu je v tom, že si mnozí – i
vzdělaní – lidé představují Boha i jeho dílo stvoření dětinsky. V
takového „boha“ samozřejmě věřit nemohou.
A co chyby a hříchy v církvi, která učení Ježíšovo předává?
Nepopíráme je a mrzí nás. Církev má
základ v Ježíši Kristu, tvoří ji však lidé – mnohdy slabí, omylní
a hříšní. V nich je příčina zla v církvi.
Není špatné, že se o selháních církve
mluví, špatné je, že se mluví jenom o nich. Jako by v církvi
nebylo nesrovnatelně více kladného. – v minulosti i nyní. Takové
jednostranné líčení nesvědčí o poctivosti ani o smyslu pro pravdu.
V současnosti
záleží na každém z nás, jaká církev bude: církev není jen papež,
biskupové a kněží. Od křtu má každý z nás právo nazývat se
křesťanem. A má i povinnost životem to radostně a hrdě dosvědčovat.
Má tedy víra a náboženství význam pro dnešního člověka?
Jsme přesvědčeni, že kvalitní
náboženské přesvědčení má pro jednotlivce i lidskou společnost zásadní
význam. Máme pro své tvrzení důkazy.
Dá Bůh, že se k tomu brzy vrátíme v samostatné úvaze.
Nač se při vyučování chcete zaměřit?
Letos především na osobu Ježíše Krista, na jeho činy a učení.
Co znamená pro dítě seznámení s Ježíšem?
Pozná v něm někoho,
kdo je zcela lidský a přitom zcela výjimečný.
Kdo učí něčemu, co je opravdu potřebné, ale i radostné a krásné.
Kdo nejen učí, co máme dělat, nýbrž i sílí, abychom to dokázali.
Kdo vítězí nad hříchem i smrtí.
Kdo dává naději i v nejhorší beznaději.
Jaká je situace kolem vyučování náboženství?
Školy.
Potíže nám nečiní. Samozřejmě je náboženství jako nepovinný předmět
v denním rozvrhu hodin až na konci. To klade na přihlášené žáky
určité nároky.
Žáci, kteří na náboženství nechodí.
Neslyšeli jsme, že by se pro náboženství vysmívali těm, kteří na ně
chodí. Byl by to také velký úpadek: Posmívat se někomu pro náboženství,
o kterém sám nic nevím, a myslet si, že tak vypadám moderně, je ubohost.
Rodiče a příbuzní.
Velice vás prosíme o spolupráci. Při výuce náboženství se stále
zdůrazňuje vaše úloha, vaše láska a oběť pro dítě, pro bezpečí
domova.
Z vašeho zájmu o vyučování náboženství
si dítě ověří, že víra není jen pro nedospělé. Že tedy má cenu, chtít
ji poznat a řídit se jí.
Náboženství
se začne vyučovat, až se ustálí rozvrh hodin. Školy to dětem včas
oznámí. Při první hodině rozdáme dětem přihlášky k podpisu rodičům.
Prosba na závěr:
Pamatujeme si dobu, kdy se
z politických důvodů náboženství nesmělo vyučovat. Takže je možné,
že rodiče dětí, které teď chodí do školy, sami na náboženství nechodili
a mnoho toho o něm nevědí. Netuší ani, k čemu by jejich dítěti
náboženství bylo. Dali je pokřtít, tím by to však nemělo končit.
Prosíme vás, kde tušíte, že by to mělo smysl, upozorněte je taktně na
možnost přihlásit dítě na náboženství. Předem děkujeme za tuto pomoc.
Spoléháme především na Boží milost a požehnání.
Velice vás proto všechny prosíme o modlitby na tento úmysl.
|
