|
Úvaha
o svátku Ježíšova
křtu
Dnešní svátek Ježíšova křtu
nám dává příležitost, ba přímo nás vybízí, abychom uvažovali o křesťanské
svátosti křtu. Je to vstupní brána do života v Bohu, do života v církvi.
Ježíš sám vydal apoštolům příkaz křtít: Jděte
tedy, získejte za učedníky všechny národy,
křtěte je ve jménu Otce in Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno,
co jsem vám přikázal. A slíbil: Já
budu s vámi po všechny dny do konce
světa.
Člověk se křtem stává křesťanem. Bůh jej přijímá za své dítě,
posvěcuje a obdarovává ho na jeho životní cestu, která má jednou vústit
do věčného života.
Po
tomto úvodu můžeme přejít k našim dotazům:
Potkáme
známého a on nám řekne:
Chceme
s manželkou dát pokřtít své děťátko. Jak to máme zařídit?
Jak odpovíme?
Blahopřeji vám upřímně a rád vám poradím. Nejdřív mi, prosím,
povězte, proč chcete dát dítě pokřtít?
Odpovědi mohou být
různé.
Například:
Naši rodiče byli pokřtěni, i my jsme byli pokřtěni. Chceme tu tradici
uchovat.
Odpovíme: Věrnost tradici je krásná, nesmí to ovšem být tradice mrtvá,
jako když pietně uchováváme ve skříni kabát po dědečkovi, ale už ho
nenosíme. Jen živá víra má cenu: Mnoho od člověka vyžaduje, mnohem více
mu dává. A křest je branou k takovému životu z víry.
Nebo:
Chystáme doma malou oslavu a chceme ji začít v romantickém prostředí
kostela.
Odpovíme: Naše kostely jsou krásné. Dýchá z nich láska k Bohu a
touha oslavit ho. To byl záměr jejich stavitelů, našich předků. Ale
romantika se v kostele nenabízí, z té se také dlouho žít nedá.
V kostele se nabízí život, a to život v hojnosti.
Nebo:
Známí nás před časem pozvali na křest své holčičky. Obřad se nám líbil.
Chceme jej také.
Odpovíme: Křtí kněz – podle svých schopností a možností důstojně.
Hlavní však není, jak více či méně líbivě obřad probíhá, nýbrž to,
co svátost, křtem udělovaná, dítěti dává na životní pouť i pro věčnou
spásu.
Tyto a podobné
odpovědi nevycházejí ze zlé vůle, abychom žadatelům křest rozmlouvali.
Pramení z náboženské nevědomosti, jednáme tedy se zájemci
laskavě a trpělivě. Aby cítili: Tomu člověku na nás záleží. Říká upřímně
to, o čem je přesvědčen.
Může se
naskytnout i další problém:
Já
jsem věřící a chci dítě pokřtít. Manželka však odporuje, sama pokřtěna
nebyla.
Odpovíme:
Nebylo by dobré, kdyby o křest žádal jeden z rodičů bez vědomí
druhého, nebo dokonce proti jeho vůli. Tady je třeba počkat, až se názory
sjednotí. Katolický partner by ovšem měl být o křtu poučen a uplatnit
seriozní důvody pro svůj záměr.
Ani to by nebylo dobré, kdyby na křest vnoučete naléhala babička a
dokonce jeho rodiče uplácela.
Za
dítě před Bohem zodpovídají rodiče. Babička ovšem může mnoho přispět
k zdárnému vyřešení situace modlitbou a příkladem křesťanského života.
A ještě takto nás
mohou oslovit:
Chceme
dítě pokřtít, ale v jiné farnosti, než kde bydlíme.
Proč?
My
už jsme tam totiž křtili první dítě, bydleli jsme tam.
Odpovíme: Jistě tam můžete dát pokřtít i toto dítě, ale náš pan farář
by o tom měl vědět.
Tamní
kněz je mírnější v požadavcích na přípravu.
Odpovíme: Kněz zodpovídá před Bohem za péči a lásku, jež do své služby
vkládá. Podle svých zkušeností a možností a podle situace volí vhodný
způsob. V našem případě tedy to, jak rodiče před křtem dítěte
osloví a jak k nim hovoří.
Uvažte však, prosím:
Když vám nestojí za to, vyslechnout několik slov důležitého poučení,
jak vám bude stát za to, věnovat se léta náboženské výchově dítěte?
Jak to budete při křtu slibovat? Zač tedy vlastně pokládáte křest?
Modlíme se:
Bože,
děkuji ti za dar křtu.
Pomoz,
ať rád plním to, co jsem při něm slíbil.
|
