|
Úvaha
na 3. neděli v liturgickém mezidobí
Po
náměstí pobíhá mladá maminka. Byla u lékaře, teď vyřizuje několik nákupů
a má starost: doma leží v horečce malé dítě. Už aby byla u něho! Najednou
se k ní přitočí cizí muž a vyzve ji: Nech
všeho a pojď za mnou! Potřebuji tě. Žena se mu chvíli dívá do očí,
pak položí tašku s nákupem na lavičku, odloží tam i peněženku, už
nemyslí ani na nemocné dítě a odchází s neznámým. Neptá se: Kam jdeme? Co budu dělat? Kdo
se postará o dítě, o rodinu? Co tomu řeknou lidé? Nechá všeho a
jde. Právě tak, jako apoštolé v dnešním
evangeliu.
Připadá
vám tato příhoda jako málo pravděpodobná?
Nebylo by lépe se omluvit: Nemohu,
mám starost o dítě. Najdi si jiného pomocníka. Co, když je ten
cizinec podvodník? Úchylný člověk? Vrah? -- Jenže jsou tu jeho oči. Září,
jako by pronikaly až do duše. Těm očím není možno odporovat, protože svítí
čistotou, poctivostí, láskou.
Šimon
a Ondřej, Jakub a Jan tenkrát na břehu jezera poslechli výzvu: Budete
lovit lidi! Těžko mohli chápat,
co to znamená, co budou vlastně dělat a co z toho budou mít. Ani stařec
Zebedeus svým dvěma synům nebránil, nekřičel: Kdo
se o mne bude starat? Všichni cítili
velikost okamžiku, naléhavost toho pozvání, výjimečnost muže, který k nim
přišel s takovou prostotou a s tak nevšedním přáním. -- Teprve
mnohem později, po měsících společného života s Ježíšem, si Petr
dodá odvahy a zeptá se: My jsme opustili
všechno a šli jsme za tebou. Co z toho tedy budeme mít? A
uslyší Ježíšův příslib života
věčného. (Mt19,27nn)
Nyní
se můžeme vrátit na začátek své úvahy. Jenže teď nepůjde o mladou
maminku, nýbrž o každého z nás.
Před každým z nás nyní stojí
Ježíš a prosí:
Pojď
za mnou, udělám z tebe rybáře lidí.
Říkám: Prosí,
ne: Nařizuje. Pro Ježíše má totiž
cenu jen ta služba, která se poskytuje z lásky.
Potřebuje však Ježíš
právě mou službu?
Získávat
lidi pro Ježíše, to je přece úkol kněží!
To
je pravda.
Jenže
kněží je málo.
Skutečnost
je taková, že více kněží duchovní správu opouští (nemoc,
důchod, úmrtí), než mladých kněží
přibývá. A právě mladí kněží jsou pro duchovní správu, především dětí
a mládeže, jen těžce postradatelní.
Druhá
věc: Kněží se mnohdy nedostanou tam, kde by jich bylo třeba.
Důvod
je nasnadě:
Dlouholetá
protináboženská propaganda minulého režimu zapustila do duší mnoha lidí
nedůvěru ke kněžím.
Současné
sdělovací prostředky dávají v sháňce po senzacích místo zprávám
– zdá se mi, že i těm nezaručeným nebo zaujatým – které často vyznívají
proti víře, proti církvi, proti náboženství vůbec:
Jako
by věda měla jistý důkaz, že Bůh neexistuje.
Jako
by dějiny náboženství byly jen dějinami nevzdělanosti a podvodu.
Jako
by církvi šlo jen o majetek a kněžím o dobré bydlo.
Jako
by náboženství vskutku bylo jen opiem,
které má pomoci udržet v područí
vykořisťovatelů pracující lid. (Marx
+ 1883)
Církev
sama žije z úcty k tradici, takže se někdy může zdát méně
srozumitelnou dnešnímu člověku, který si navykl hledět na povrch, méně už
do hloubky.
A
prohřešky jejích členů (žádného nevyjímaje)
v minulosti i současnosti jsou terčem kritiky, oprávněné –
nejednou i farizejské. To vše ovšem církev ochuzuje a kněžím přístup na
nejedno působiště znesnadňuje, ba znemožňuje.
Proto
Ježíš potřebuje i tebe, aby ses stal rybářem lidí.
Ach, Pane, nechci
stát mimo. Co mám ale dělat?
Především musíš Ježíšovi dovolit, aby on ulovil tebe.
Což
kdyby sis navykl, večer se chvíli posadit a otevřít evangelium? Přečíst
jednu kapitolu. Jako byste vlastně spolu seděli vy dva -- ty a Ježíš. Budeš
se ptát: Pane, co mi chceš říci? Čemu mě naučit, čemu odnaučit? Jak povzbudit, potěšit, usměrnit? A
stále lépe budeš poznávat úžasnou věc: Totiž, že tě Ježíš zná
lépe, než ty sám sebe. Že zná tvé chyby a hříchy.
A přesto že tě neodsuzuje, že tě má rád.
Jen proto, že tě chce ulovit,
abys v jeho síti našel štěstí a život.
Potom můžeš začít lovit pro Ježíše lidi.
Jak?
Budeš před nimi žít jako křesťan. Mluvit jako křesťan, jednat jako křesťan,
radovat se jako křesťan, trpět jako křesťan. Nic více, nic méně. Není
to však málo: je to úkol, s nímž se budeš před očima Božíma, před
zraky bližních potýkat celý život: aby lidé viděli tvé dobré skutky a
velebili ne tebe, nýbrž nebeského Otce -- abys lovil lidi pro Ježíše.
Abyste v jeho síti, v jeho lásce
nalezli věčný přístav.
|
