|
Úvaha
na 8. neděli v liturgickém mezidobí
Pokaždé, když čtu dnešní evangelium, si vzpomenu na jednu ženu,
která chodívala neděli co neděli do našeho kostela z přespolní
vesnice. Tenkrát jsem žil na faře se svými rodiči a ona bývala tatínkovou
spolužačkou. Před časem jsem jí pohřbil manžela, a tak byla celá bolavá.
Nejvíce ji trápila starost o budoucnost.
Jsem v chalupě sama: Kdo mi
pomůže, kdo mi poslouží, až nebudu moci? Až už budu třeba jen ležet?
Tatínek
a hlavně maminka ji těšili, jak uměli, bylo to málo platné:
Celé noci starostí nespím, co se mnou bude?, to byla
její mučivá starost.
Jednu
neděli nepřišla na mši, zato u kostela čekal tamní pan starosta, tehdy
vlastně předseda: Tak, paní N. už to má
za sebou. Nevycházela ven, tož jsme vešli dovnitř, a hle, ona na posteli
spala, po dlouhé době zase spala – jenže navěky.
Když
jsem potom při pohřbu kropil její rakev svěcenou vodou, stále mi tanula na
mysli její starost: Co se mnou bude?
Sami
jistě dobře znáte tyto a podobné starosti:
Nevím starostí, kde mi hlava stojí…
Mám
starost, zda najdu práci…
Máme
chlapce v nemocnici, budou ho operovat. To je starost…
Jsem
už starý a nějak už nestačím tempu života: mám starost, co bude dál…
Dělá
mi starost, co si obléknu na ples…
V
tisícerých obměnách můžeme slyšet podobný nářek, někdy bolestný,
jindy spíše směšný – a vlastně ani nikdo z nás není bez starostí.
A do toho zní Ježíšovo slovo, ano Ježíšův příkaz: Nemějte
starost o svůj život!
Co
si o tom máme myslet? Hodit všechno za hlavu? Nestarat se, jak splníme svůj
úkol, svou povinnost?
Ke
svatému knězi Filipovi Neri (+ v Římě
1595) přišel jeho bývalý ministrant:
Otče, mám velkou radost, byl jsem přijat na universitu.
To je dobře. Blahopřeji.
Co budeš dělat?
Budu pilně studovat a stanu se advokátem.
A co potom?
Potom se stanu známým a lidé mě budou vyhledávat. Budu hájit právo
a pravdu.
To je dobře – a co potom?
Ožením se. Najdu si hodnou ženu.
Výborně – a co potom?
Pořídíme si pěkný dům, budeme šťastni.
A co potom?
Těším se, budeme mít děti, dáme je na nejlepší školu.
Výborně, výborně! A co potom?
Pak zestárnu a půjdu do penze. Doufám, že budu zdráv.
A co potom?
Potom, nu potom zemřu.
A co potom? – skončil
Filip.
Touto
otázkou odpověděl svatý Filip na náš problém, totiž na úvahu nad Ježíšovými
slovy: Nestarejte se, co budete jíst, pít, do čeho se obléknete.
Ono to totiž znamená:
Pečujte o život svůj
i svých bližních, je to přece Boží dar. Ale pozor, nestarejte se jen o to,
jak si užívat a mít se dobře, jak si život prodloužit – nýbrž spíše,
čím jej naplnit.
Protože
i protančený, ano i stoletý život může být prázdný, nebudeme-li v něm
pamatovat na to poslední A
co potom? Nepodřídíme-li
tomu své radosti i své smutky, své úspěchy i prohry, nebudeme-li už vidět
smysl svého života ve službě Bohu a lidem, nýbrž ve výši bankovního
účtu nebo v krému proti vráskám, v závisti a pomluvách vůči bližním,
nebo dokonce v alkoholu a drogách.
Musíme
však ještě něco dodat:
Evangelium
neříká jen: Tohle nedělej, nýbrž častěji: Tohle
dělej!
I dnes sice Ježíš říká:
Nestarejte se…, ale hned přidává:
Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost…
Co
to znamená, nám vysvětlí další světec, kněz Jan Bosco (+
1888 v Turině):¨
Hrál
s chlapci, které zachránil z ulice, na dvorku své maminky kopanou a
najednou se k nim obrátil:
Co
byste dělali, kdybyste se dozvěděli, že za hodinu umřete?
Odpovědi
byly téměř stejné, každý by chtěl něco napravit, opravit:
Já bych šel ke zpovědi.
Já
bych vrátil vypůjčenou knihu.
Já
bych se smířil s kamarádem.
Potom se jeden
zeptal:
A
co byste dělal vy, Otče?
Bosco se usmál:
Klidně
bych hrál kopanou až do konce. I tu hru jsem zasvětil Bohu.
A
to je odpověď na naši druhou otázku: Co znamená: Hledat
Boží království?
Znamená
to:
Snažit
se vírou, modlitbou a svátostmi žít
s Bohem,
zasvětit
mu život
a
slovem i skutkem pomáhat, aby jeho království ve světě mohutnělo.
|
