|
Úvaha
na 2. neděli v mezidobí
Připomeňme si slova, jimiž Jan
Křtitel komentuje před zástupem svou činnost: Proto
jsem přišel křtít vodou, aby byl Ježíš zjeven izraelskému národu.
Jestliže si tu větu trochu pozměníme, nenajdeme vhodnější vyjádření,
jakým úkolem nás Bůh v novém roce pověřuje a co od nás očekává:
Proto mi Bůh dopřál dočkat se nového
roku, aby v něm byl Ježíš skrze mne zjeven mé rodině, mým přátelům,
známým, všem, s nimiž se v tomto roce setkám.
Nelze jinak, než s tím
souhlasit, protože známe, co Ježíš žádá od apoštolů, od církve, tedy
i ode mne: Budete mými svědky. Nelze
si přestavit křesťana, který by nechtěl
o Ježíšovi svědčit slovy, hlavně však životem, skutky. Svědčit radostně,
pokorně a vytrvale.
Úkolem naší dnešní
úvahy bude připomenout si, v čem vlastně to svědectví spočívá, a jak se
na ně připravit.
Svědčit o Ježíši
Kristu, čili zjevit Ježíše lidem, znamená:
přivést lidi k Ježíšovi,
přivést Ježíše k lidem.
Slovy: „Přivést lidi k Ježíšovi“
rozumím přispět k tomu, aby se o něj začali zajímat, chtěli ho lépe
poznat. Ale na tak, jako třeba Karla Čtvrtého nebo jako Napoleona nebo někoho,
kdo na světě více či méně znamenal. Aby ho začali vnímat jako toho, kdo
stále žije s námi i v nás, koho potřebujeme více než naše oči světlo
a než naše plíce vzduch.
K tomu je ovšem
třeba, abychom sami o Ježíšovi mnoho věděli – o jeho životě, učení a
vykupitelském poslání, o pramenech, v nichž Ježíše poznáváme, o učení
církve.
Abychom
se seznámili i s útoky proti víře a nezavírali před nimi oči.
Abychom mohli vždy
říci s důvěrou: Nebudu se báti
zlého, neboť ty se mnou jsi!
Nebo se svatým
Pavlem: Vím, komu jsem uvěřil, a mám
jistotu !
Vědění samo ovšem k víře
nestačí. Víra je Boží dar, za který je třeba pokorně prosit – a dá-li
nám jej Bůh, skutky jej dosvědčovat.
Tady bychom si měli
položit ruku na srdce. Modlíme se na různé dobré úmysly – a dobře děláme.
Modlíme se však také za dar víry? Pro sebe, děti, vnoučata? Nebo
je nám jedno, když tuto životní oporu nenajdou nebo ji odhodí?
A skutky. Dobře to
známe z Písma svatého: Víra bez
skutků je mrtvá! Lepší důkaz než tisíc
nadšených slov o víře je statečnost v utrpení, soužití s bližními
bez pomluv a falše, pokora před stvořením i Stvořitelem.
Jak se tedy
rozhodnu?
Záleží mi na
tom, abych v novém roce vhodným slovem i příkladem přiváděl lidi k Ježíšovi.
Abych ukázal, že zdravá víra rozhodně není člověku zbytečnou či
dokonce škodlivou přítěží.
Že jej naopak osvěcuje,
vede a sílí k cíli, kterým je štěstí, ano věčné štěstí.
„Přivést Ježíše k lidem“
znamená více, než přivést lidi k Ježíšovi, čili vzbudit o něho u
lidí zájem, ano probudit víru v něho.
Jemu totiž nestačí,
aby kráčel životní cestou vedle nás, když se o něho budeme zajímat a vírou
se k němu přihlásíme. Nabízí nám mnohem více: když mu otevřeme
srdce, touží tam s láskou přebývat a zavlažovat je rosou své
milosti. Nechce žít vedle nás, nýbrž
v nás. Proto ustanovil svátosti -- posvátná znamení, která udělují
duši milost Boží, čili účast na Ježíšově smrti i vzkříšení. Která
nás opravňují, abychom mohli říci se svatým Pavlem: Už
nežiji já – ve mně žije Kristus.
Duchovně žijeme těmito
svátostmi, především eucharistií, a snažíme se, přijímat je po dobré přípravě
a zodpovědně. Radujeme se z toho. Napadlo nás však, že mnoho lidí o
tomto léku nic neví? Nebylo by možné,
přivést k těmto lidem Ježíše? Totiž zmínit se taktně a ve vhodný
čas, že náboženství není jen cesta člověka k Bohu, nýbrž též
cesta Boha k člověku – a že Ježíšův příchod do duše je vždy událostí
osvobozující, utěšující i léčící.
Budete mi svědky!
Pane, ať nezapomenu, že to platí i o mně!
|
