Úvaha nad evangeliem 33. neděle v liturgickém
mezidobí
Dnešní hlavní mešní čtení pochází z nejstaršího ze čtyř evangelií, zvaného
Markovo. Bylo sepsáno řecky v Římě, a to před rokem 70. Není v něm totiž zmínka
o dobytí Jeruzaléma a zničení chrámu římským vojskem, k němuž došlo v roce 70 po
Kristu, i když – zvláště kapitola 13 -- naznačuje blízkost židovské války.
Byla to doba velikého napětí a očekávání budoucích věcí. Mnozí lidé vyhlíželi
blízký konec světa. Vznikalo mnoho spisů, které nazýváme apokalyptické.
Užívaly tajemných obrazů a zvláštních výrazů, aby upozornily na blížící se konec
i na to, jak se připravit.
Ostatně podobná rčení nacházíme i v Ježíšově proroctví, jak nám je Markovo
evangelium tlumočí:
Zatmí se slunce, měsíc přestane svítit,
hvězdy budou padat s nebe
a hvězdný svět se zachvěje.
Tato tvrzení musíme chápat jako součást tehdejšího pohledu na svět a tak se jim
snažit porozumět.
Poselství, jež Marek tlumočí tehdejším věřícím, chce ovšem oslovit i nás,
křesťany jednadvacátého století. Ježíš by jistě užil dnešních představ, dnešních
výrazů, ale obsah by zůstal týž. A jádrem toho sdělení, ano příkazu, je:
Všechno pomíjí. Ani tvůj život není výjimkou. Je třeba si to plně
uvědomit a být připraven. Je třeba bdít… Bylo by chybou, kdyby Hospodář přišel,
a tys spal.
Protože budeš-li dřímat, nebo i spát, jak uchráníš před životními vichřicemi
světélko víry, naděje a lásky ve své duši? A bude-li jen čadit, nebo dokonce
zhasne, od čeho ti zažehne nebeský Hospodář světlo věčné? Jak odpovíš na jeho
otázku: Proč nejsi připraven? Na čem ti vlastně v životě
záleželo?
Ve Francii žil mezi válkami bohatý muž, majitel obrovské továrny, jež vyráběla
elektrárenské celky. Vydělával mnoho, ale chtěl ještě více, a tak
začal podvádět. Navykl tomu a po čase už mu záleželo jen na penězích…
Jednou se po půlnoci vracel přepychovým autem se svým bratrem z města, kde před
několika hodinami slavnostně zahájili provoz jeho nové elektrárny.
Po dlouhém mlčení se bratr ozval: Ty se nebojíš, že se na tvůj podvod
přijde? -- Možná se nějaká závada po létech přihlásí, ale snadno bych to svedl
na špatnou údržbu. A pak, mám vlivné známé, kteří by mě podrželi.
A Boha se nebojíš? --
To snad necháme malým dětem, ne?!
Dál jeli mlčky, až najednou řidič zaklel a rychle brzdil. Co je,
ptal se spolujezdec. Něco mi vlezlo do rukávu a štíplo mě to. Hrozně to pálí…
Paže prudce otékala, rHpározřízli tedy
rukáv, svlékli kabát a objevili velkou zarudlou skvrnu. Rychle se šířila,
bratři si v autě vyměnili místa a továrník se ocitl v nemocnici v městě, kde už
několik hodin pracovala jeho nová elektrárna a odkud se před hodinou vraceli
domů. Mladý lékař, který měl noční službu, se rozhodl zavolat primáře a ten
začal neprodleně operovat. Už čistil tkáň hluboko ve svalu, když náhle zhasla
světla -- v nemocnici i v celém kraji. Nová elektrárna měla vážnou poruchu hned
první noc… Všichni s sebou trhli, bohužel i primář se skalpelem v ruce. A už
cítil, jak z pacientovy naříznuté tepny tryská teplý proud krve. A horečně, ale
marně ve tmě tápal prsty, odkud…
V nemocnici tolik věřili nové elektrárně, že zatím ani neměli náhradní agregát.
Teprve přinesená světla odhalila smutný pohled: primář i vše kolem bylo zalito
krví a pacient ležel na stole mrtvý jako kus bílého mramoru. Vykrvácel…
Lékař se vykoupal, převlékl a pak zašel za bratrem zemřelého:
Je to tragedie, že mu zhaslo světlo, když je nejvíc potřeboval.
A ten, otřesen událostí, odpověděl:
Pane primáři, je to tragedie mnohem horší: On asi sám zavinil, že mu
to světlo zhaslo…
Katolický katechismus uvádí řadu mravních nebezpečí, nad nimiž bychom měli
zvlášť bdít: pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nenávist, nestřídmost, hněv,
lenost.
Bdít a nedovolit, aby nás zlo překvapilo a znejistilo.
Bdít a starat se, abychom měli v duši protilék, Boží milost.
Nedřímat a nespat, abychom, až se jednou pán domu, Hospodář, zeptá: Bdíš?,
mohli odpovědět: Díky tvé milosti, Otče, jsem připraven.
A že se vyplatí být připraven, dosvědčuje osud jeruzalémských křesťanů, kteří
uvěřili Kristovu proroctví, před obsazením města Římany prchli do zajordánské
pevnosti Pella a zachránili si životy.
Proto prosíme:
Pane, ať tvé světlo svítí v mých temnotách
a temnota ať je nezachvátí! |