DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

7. neděle v mezidobí

    

6. neděle v mezidobí

    

5. neděle v mezidobí

    

4. neděle v mezidobí

    

3. neděle v mezidobí

    

2. neděle v mezidobí

    

Svátek Křtu Páně

    

Svátek Svaté rodiny

    

4. neděle adventní

    

3. neděle adventní

    

2. neděle adventní

    

1. neděle adventní

    

34. neděle v mezidobí

    

33. neděle v mezidobí

    

32. neděle v mezidobí

    

Památka zesnulých

    

    

    

 

Úvaha nad evangeliem 33. neděle v liturgickém mezidobí

 

Dnešní hlavní mešní čtení pochází z nejstaršího ze čtyř evangelií, zvaného Markovo. Bylo sepsáno řecky v Římě, a to před rokem 70. Není v něm totiž zmínka o dobytí Jeruzaléma a zničení chrámu římským vojskem, k němuž došlo v roce 70 po Kristu, i když – zvláště  kapitola 13  --  naznačuje blízkost židovské války. Byla to doba velikého napětí a očekávání budoucích věcí. Mnozí lidé vyhlíželi blízký konec světa. Vznikalo mnoho spisů, které nazýváme apokalyptické. Užívaly tajemných obrazů a zvláštních výrazů, aby upozornily na blížící se konec i na to, jak se připravit.

 

 Ostatně podobná rčení nacházíme i v Ježíšově proroctví, jak nám je Markovo evangelium tlumočí:

Zatmí se slunce, měsíc přestane svítit,

hvězdy budou padat s nebe

a hvězdný svět se zachvěje.

Tato tvrzení musíme chápat jako součást tehdejšího pohledu na svět a tak se jim snažit porozumět.

 

Poselství, jež Marek tlumočí tehdejším věřícím, chce ovšem oslovit i nás, křesťany jednadvacátého století. Ježíš by jistě užil dnešních představ, dnešních výrazů, ale obsah by zůstal týž. A jádrem toho sdělení, ano příkazu, je: Všechno pomíjí. Ani tvůj život není výjimkou. Je třeba si to plně uvědomit a být připraven. Je třeba bdít…  Bylo by chybou, kdyby Hospodář přišel, a tys spal.

 

Protože budeš-li dřímat, nebo i spát, jak uchráníš před životními vichřicemi světélko víry, naděje a lásky ve své duši? A bude-li jen čadit, nebo dokonce zhasne, od čeho ti zažehne nebeský Hospodář světlo věčné? Jak odpovíš na jeho otázku: Proč nejsi připraven?  Na čem ti vlastně v životě záleželo?

 

Ve Francii žil mezi válkami bohatý muž, majitel obrovské továrny, jež vyráběla elektrárenské celky. Vydělával mnoho, ale chtěl ještě více, a tak začal podvádět. Navykl tomu a po čase už mu záleželo jen na penězích…

Jednou se po půlnoci vracel přepychovým autem se svým bratrem z města, kde před několika hodinami slavnostně zahájili provoz jeho nové elektrárny.

 Po dlouhém mlčení se bratr ozval: Ty se nebojíš, že se na tvůj podvod přijde? -- Možná se nějaká závada po létech přihlásí, ale snadno bych to svedl na špatnou údržbu. A pak, mám vlivné známé, kteří by mě podrželi.

 A Boha se nebojíš? --

To snad necháme malým dětem, ne?!

 Dál jeli mlčky, až najednou řidič zaklel a rychle brzdil.  Co je, ptal se spolujezdec. Něco mi vlezlo do rukávu a štíplo mě to. Hrozně to pálí…

Paže prudce otékala, rHpározřízli tedy rukáv, svlékli kabát a objevili velkou zarudlou skvrnu. Rychle se šířila, bratři si v autě vyměnili místa a továrník se ocitl v nemocnici v městě, kde už několik hodin pracovala jeho nová elektrárna a odkud se před hodinou vraceli domů. Mladý lékař, který měl noční službu, se rozhodl zavolat primáře a ten začal neprodleně operovat. Už čistil tkáň hluboko ve svalu, když náhle zhasla světla --  v nemocnici i v celém kraji. Nová elektrárna měla vážnou poruchu hned první noc… Všichni s sebou trhli, bohužel i primář se skalpelem v ruce. A už cítil, jak z pacientovy naříznuté tepny tryská teplý proud krve. A horečně, ale marně ve tmě tápal prsty, odkud…

V nemocnici tolik věřili nové elektrárně, že zatím ani neměli náhradní agregát. Teprve přinesená světla odhalila smutný pohled: primář i vše kolem bylo zalito krví a pacient ležel na stole mrtvý jako kus bílého mramoru. Vykrvácel…

Lékař se vykoupal, převlékl a pak zašel za bratrem zemřelého:

Je to tragedie, že mu zhaslo světlo, když je nejvíc potřeboval.

 A ten, otřesen událostí, odpověděl:

 Pane primáři, je to tragedie mnohem horší: On asi sám zavinil, že mu to světlo zhaslo…

 

Katolický katechismus uvádí řadu mravních nebezpečí, nad nimiž bychom měli zvlášť bdít: pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nenávist, nestřídmost, hněv, lenost.

Bdít a nedovolit, aby nás zlo překvapilo a znejistilo.

Bdít a starat se, abychom měli v duši protilék, Boží milost.

Nedřímat a nespat, abychom, až se jednou pán domu, Hospodář, zeptá: Bdíš?, mohli odpovědět: Díky tvé milosti, Otče, jsem připraven.

 

A že se vyplatí být připraven, dosvědčuje osud jeruzalémských křesťanů, kteří uvěřili Kristovu proroctví, před obsazením města Římany prchli do zajordánské pevnosti Pella a zachránili si životy. 

 

Proto prosíme:            

Pane, ať tvé světlo svítí v mých temnotách

a temnota ať je nezachvátí!

Design and web by Petr Mizera, © 2008