|
Úvaha nad evangeliem 2. neděle adventní
Slovo adventus znamená česky příchod. Připomíná nám povinnost,
připravit Spasiteli cestu do svých duší. On se nevnucuje, nehřmotí, jde tam, kde
je cesta upravena.
Jak to udělat?
To věděl už starozákonní prorok Izaiáš, který působil v Judsku nejméně do roku
701 před Kristem. Dnešní evangelium obsahuje část z jeho proroctví: Připravte
cestu Pánu, urovnejte mu stezky. Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý
pahorek srovnán. Kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se
uhladí. A každá bytost uzří Boží spásu.
Stručný návod, básnická slova, ale hluboké poučení. Využijme ho nyní i my.
Připravte cestu Pánu!
Chtělo by to, zeptat se Izaiáše: Ale proč? Co z toho budu mít, když ke mně Ježíš
přijde. – Důležitá otázka, protože svědčí o mé opravdovosti: Nechci Pána jako
sladký bonbónek za to, že jsem někdy byl hodný, chci, aby přišel a kormidloval
lodičku mého života. A slibuji: Budu veslovat ze všech sil.
Každé údolí ať je zasypáno, radí dále prorok.
Bůh sídlí na výšinách. Tam září jeho láska, tam nedosahují temnoty lhostejnosti,
mraky sobectví a mlhy bezohlednosti, které se povalují v údolích mé duše.
Zasypat tato údolí, bojovat proti nelásce k bližním, proti jejich odsouvání až
na druhé, nebo někdy až na poslední místo, to je nutný předpoklad, aby Pán
přišel. Protože nemiluje Boha, kdo nemiluje své bližní. A bez lásky? K čemu bych
Ježíši byl?
Každá hora, každý pohorek buď srovnán.
Těch hor a pahorků je mnoho, jmenují se Pýcha, Nadřazenost, Výjimečnost,
Neomylnost, Důležitost a kdo ví, jak ještě jinak -- a zvláštní věc: Ježíš se k
nám přes tyto kopce nedostane. Jsou příliš neschůdné pro toho, kdo se narodil
v jeslích jako bezdomovec a umřel na kříži jako zločinec.
Izaiáš dále radí: Ať se narovná, kde je co křivého.
Křivý člověk, křivák. Nepodívá se ti do očí. Nikdy nevíš, zda myslí opravdu to,
co říká. Klaní se bohu, který se jmenuje: Prospěch, Mamon, Postavení.
Myslí si, jak je chytrý.
Lidé říkají: Ten se v životě vyzná.
Bůh dal zapsat do Písma svatého větu: Lepší je chudák žijící bezúhonně, než
falešný obojetník, byť bohatý (Přísl.
28. 6).
Ostatně, k čemu by takovému člověku Ježíš byl? Snad by nemyslil, že i Ježíše
oklame a zneužije pro své cíle?
Cesty hrbolaté ať se uhladí, poslední rada prorokova.
Hrbolatá cesta je ta, po níž utíkáš: jen abys už byl pryč,
jen aby ses něčeho zbavil,
jen aby ses dostal na
lepší,
jen abys už měl pokoj.
Neutíkáš však sám před sebou? Neutečeš.
Neutíkáš před Bohem? Neutečeš.
Raději si sedni a popovídej si se svou duší.
Popros Ježíše, aby ti pomohl tvé cesty uhladit:
Místo naříkání se usmát.
Místo útěkem za zdánlivě lepším vzít na rameno kříž.
Místo závidění druhým poděkovat za to, co máš sám.
Místo oplakávání toho, co už nemůžeš, radovat se z toho, co ještě můžeš.
A každá bytost uzří Boží spásu.
Boží spása, Bůh sám je odměnou za údržbu tvé životní cesty.
Proto ještě otázka: Stojí ti Ježíš za tu námahu?
|
