|
Úvaha nad evangeliem 1. neděle adventní
Poznamenali jsme se křížem a ve jménu svaté Trojice vstupujeme do církevního
roku dvoutisícího desátého. Kéž nám Bůh požehná, aby to byl dobrý rok, a to i po
stránce duchovní: aby nám na cestu svítila víra a stále v nás oživovala lásku
k Bohu i k bližním. Abychom neplýtvali krásnými slovy, ale osvědčovali se
dobrými skutky. Abychom byli Bohu i lidem užiteční – a tak vlastně i době samým,
totiž své spáse.
Pán Ježíš nám na cestu novým církevním rokem dává radu: Bděte a modlete se
v každé době. To jsou upřímná a moudrá slova, je třeba, abychom si je
zapamatovali, možná abychom si je trochu vysvětlili.
Pokusme se tedy o to.
BDĚTE!
Bdít, to znamená být připraven: nenechat se ukolébat dobrem, nedopustit, aby nás
zaskočilo zlo. Mít oči otevřené…
Otevřené k tomu, co se děje v mé duši.
To jsou přece obrovské změny, k nimž dochází – a zdá se, že stále rychleji --
během mého života. Mohu je přijímat s radostí a úlevou, mohu je proklínat a
uzavírat se jim. Ale jsou tady a ovlivňují mě. Všemi kanály a skulinami chrlí
noviny a sdělovací prostředky záplavu zpráv a informací do mých očí a uší – a
kdyby jen to, i do mého srdce. Co s tím udělám?
Stane se má duše pastvinou, kde
vedle krásných, vonných květin bude stále více místa zabírat plevel, nebo budu
bdít a pečlivě vybírat, co si ponechám, co odmítnu a co do svého nitra vůbec
nevpustím?
Jenže teď je jiná doba, slyším námitky, teď to po staru nejde!
Není žádná jiná doba. Pravda je stále pravdou, i když ji
překrucují,
podvod je stále podvodem, i když mu budou říkat chytrost,
sprostota je stále sprostotou, i když ji budou nazývat uměním nebo dokonce
láskou.
Jen je třeba bdít, abych zlato pravdy, čistoty a poctivosti dovedl včas rozeznat
od pozlátka, jež se mi vnucuje, nabízí hory doly, ale trvalé štěstí dát nemůže,
protože je nemá.
Bdít, to znamená filtrovat nové události a zprávy o nich filtrem
evangelia. Co by na to, nebo tomu řekl Ježíš?, to je ten
filtr. Měl by z toho radost, chci se tedy radovat s ním. S jistotou,
že taková radost nezhořkne, že nikoho nerozesmutní, že neskončí v močálu.
Bdít a mít oči
otevřené nad tím, co se děje
v mé rodině.
Totiž tak: Žije tam s námi Ježíš? Nebo už je na odchodu? Nebo už se za
ním zavřely dvéře?
A proč se zavřely: Ježíš je nám moc zastaralý, nemoderní? Příliš přísný?
Nesnesitelně náročný? Nebo se nám prostě nehodí?
Čili: Nechceme ho, nepotřebujeme ho.
Nedovolíme, aby nám mluvil do života…
A když nám bude smutno, když si nebudeme vědět rady, když nás bude život
válcovat? Máme přece jinou pomoc, třeba i alkohol a drogy.
Uvědomuji si:
Možná, že už jsem jediný z rodiny, který nevyslovuje jméno Ježíš v klení a
rouhání, nýbrž ještě v modlitbě.
Jakého Ježíše vlastně své rodině prezentuji:
Slabého a ke všemu přikyvujícího – nebo zapšklého despotu?
Moderního a dnešnímu světu otevřeného -- nebo figurku z minulých věků?
Radostného a plného naděje – nebo tyrana, který touží vládnout?
Ježíše, pro něhož se obětuji svým bližním –
nebo modlu, před níž stále o něco pro sebe škemrám?
Živého Vzkříšeného – nebo mrtvolu zabalenou v plátně?
Bdít, to znamená prosit a snažit se,
aby ze mne vyzařovala radost a síla evangelia.
Abych tím vydával víře svědectví, především pro své nejbližší.
Abych názorně ukázal, že víra v Boha má cenu i v dnešním světě
– že dává něco podstatného, co jinde marně hledáš.
Bdít a nezakrývat si oči
před tím, jak se ve vlnobití
času převaluje
svět.
Jaké názory se v něm šíří, kdo a proč je zastává, hlásá, možná i řve do světa?
Jaká pravda v něm
vítězí? Pravda Napoleonova, Stalinova, Hitlerova a tak dále, nebo opravdová
Pravda, věčná a neměnná?
Mohu odpovědět: To nechávám jiným, já mám svou rodinu, svou práci, svou
hospodu, svůj fotbalový klub. A vlastních starostí mám až nad hlavu…
Jenže Bůh se mě jednou zeptá:
Kdes byl, když se jednalo o právech Božích, o lidské důstojnosti a svobodě,
o spravedlnosti, mírovém soužití?
Kdes byl? Je možno mlčet – a potom kritizovat a zlobit se.
Kdes byl? Je možno zalézt do bezpečí, poslat místo sebe jiné –
a když je vyhráno, dělat
hrdinu.
Kdes byl? Pane, nezáleží mi jenom na sobě samém, dej mi moudrost a odvahu.
Bdít, to znamená: angažovat se, aby Boží pravda a láska nezůstala ve
světě pouhým slovem.
MODLETE SE!
Ano, ano, Pán Ježíš neřekl pouze: Bděte,
nýbrž hned dodal: A modlete se.
Modlit se neznamená nedůvěřovat své síle,
pochybovat o svých
schopnostech,
pohrdat lidskou
láskou.
Modlit se, to
znamená opřít se o Ježíšův kříž, ano vystoupit na něj.
S jeho výšky
mohu lépe vidět, co mám dělat pro sebe, pro svou rodinu, pro společnost, aby to
bylo opravdu to „Unum necessarium“ -- „Jedno potřebné“.
Z jeho oběti
dostanu sílu, abych vydržel bdít.
Pane Ježíši, do nového církevního roku prosím: ať jej mohu prožít v bdělosti
a s modlitbou. Potom to bude pro mne dobrý rok
|
