|
Úvaha na svátek Ježíše Krista - Krále
Milí přátelé,
Před Pilátem stojí svázaný Ježíš. Už před ním stálo mnoho obžalovaných. Pohrdá
Židy a při každé příležitosti jim dává pocítit svou moc. Až to nakonec přežene a
doplatí na to. S Ježíšem si teď neví rady: žaloby proti němu jsou těžké:
náboženské i politické. Brzy však pozná, že ho přivedli z nenávisti. Aby si
zjednal jasno, odvádí jej do soukromí a tam mu položí otázku: Ty jsi tedy
král? Ježíšova odpověď je jednoznačná: Ano, já jsem král! A hned
dodává, co je jeho královstvím: Já jsem se proto narodil, a proto jsem
přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Pilát zná hádky římských
filosofů, a tak Ježíšovi odpovídá pohrdavě: Co je to pravda? Přece
však na něho Ježíšova odpověď zapůsobí, protože vychází ven a oznamuje:
Já na něm vinu nenalézám. Sám však nemá tolik statečnosti, aby
vydal svědectví pravdě: ukřičí ho, pohrozí mu žalobou u císaře a on vydává
rozsudek: Ibis ad crucem, půjdeš na kříž.
Tak se Ježíš ujímá svého království:
Trůnem je mu kříž, korunou věnec z trní. A v ústavní listině jeho vladařství
je obsažen základní paragraf: Otče, odpusť jim.
Pilát je spokojen, jak obtížný případ vyřešil. Trochu ho sice trápí svědomí,
trochu se bojí manželky, která jej žádala o Ježíšův život. To se však spraví,
hlavně že nepůjde stížnost do Říma k císaři. Že nevzniknou velké obtíže.
Najednou se ale rozhlédne a vidí, že kolem Ježíše stojí zástup lidí, zřejmě
jeho učedníků. I my jsme mezi nimi. -- Co jste zač? Také nějací
králové?, ptá se Pilát.
Dovolte, abych mu odpověděl jménem vaším i svým:
Ano, vladaři, my všichni jsme z rodu královského.
Už na křtu jsme byli pomazáni svatým olejem, kterým se pomazávají
královské hlavy při korunovaci. Stali jsme se dětmi Krále králů a Pána pánů.
Stali jsme se dědici jeho království. Tak veliká je Boží láska. Tak úžasný je
křest.
Při biřmování jsme byli dokonce svatým křižmem pasováni na Ježíšovy
rytíře, na obhájce víry a bojovníky proti zlu, především proti tomu, které klíčí
v naší duši. Tak slavné je biřmování.
Jsme hrdi na svého Krále. Stanovil jako největší přikázání lásku k Bohu i
k lidem a sám lásku k nám dokázal smírnou smrtí na kříži. Milujeme ho…
Pilát se diví:
Milujete Ježíše? Znám mnoho význačných lidí našeho národa, znám i naše bohy,
kterým vy říkáte pohanští. Nedovedu si představit, že by je ještě po dvou
tisíciletích někdo miloval. -- Asi jsem měl tenkrát poslechnout manželku. Asi
jsem měl před řvoucím zástupem sám vydat svědectví pravdě. Ale už se stalo…Byl
to hrozný pátek, zlý den.
Ale mám ještě něco:
Když Ježíše, svého Krále,
milujete, snažíte se jistě – jako on -- vydávat svědectví pravdě. Tou
pravdou myslí bez pochyby své učení.
Ano, vladaři. V evangeliu čteme Ježíšův příkaz: Budete mými svědky.
Snažíme se tedy o to především před svými domácími:
Svědčíme o své víře – události ve světě i v našem okolí (mnohdy nepřehledné,
často zaujaté proti Bohu a náboženství) posuzujeme zásadami evangelia.
Svědčíme o své naději -- klidnou a statečnou myslí ukazujeme, jak pevně doufáme
v Boha, když přichází bolest a nejistota.
Svědčíme o své lásce -- trpělivou snášenlivostí a nelíčeným přátelstvím
odbouráváme přehrady a předsudky, jež by mohly vznikat na příklad mezi tchyní a
snachou, mezi sourozenci a podobně.
Svědčíme třeba i takto:
Před léty objevil jeden učitel, že ministrant Martin má při vyučování na krku
zlatý křížek. To byl podle něho v komunistické škole zločin. A tak se na chlapce
vrhl a chtěl mu křížek strhnout. Křičel a vyhrožoval. Chlapec se na něj klidně
díval a nakonec řekl: Soudruhu učiteli, to je můj křížek, to je můj odznak.
Kantor zmateně ustoupil a Martin mi později řekl: Myslel jsem, že se mi bude
mstít, ale kříž přece nevydám!
A moje svědectví? A tvoje svědectví? |
